Gramofóny

Na počátku našeho století existovaly čtyři druhy „mluvících"
přístrojů. Předně to byl Edisonův fonograf, konstruovaný pro
záznam zvuku na voskové válce tzv. Edisonovým záznamem
neboli záznamem do hloubky. Pak zde byl Tantierův grafofon,
zařízený na záznam zvuku na voskové válce s použitím
jiné jehly pro záznam a jiné pro reprodukci, potom fonograf
pro záznam zvuku na desky s hloubkovým záznamem
a konečně gramofon Berlinerův, používající pro záznam zvuku
na voskových deskách zápisu stranového. Až do roku
1910 měly rozhodnou převahu fonografy s válečky z vosku.
Měly však mnoho nevýhod, které později způsobily jejich pád. Stanislav Pavilek - autor

PRINCIP BERLINEROVA
GRAMOFONU
Emile Berliner podal v roce 1887
patentovou přihlášku na některá zdokonalení
Edisonova fonografu, u něhož
nahradil váleček kruhovou deskou, přičemž
použil Bellova stranového záznamu.
Patent mu byl udělen dne 4. května téhož
roku pod číslem 378786. Později získal
v Anglii patent číslo 15232 a v Německu
číslo 45048.
Svůj první přístroj sestrojil roku 1888
ve Washingtonu spolu s Louisem
Rosenthalem z Frankfurtu nad Mohanem
a dne 16. května 1888 jej předvedl ve
Franklinově ústavu ve Philadelphii. Byl za
to odměněn čestnou medailí. Evropě
představil gramofon na výstavě roku 1890
v berlínském divadle Belle-Alliance. Roku
1897 založil pro využití svého vynálezu
společnost Berliner Gramophone
Company. Svůj první přístroj nazval
Berliner „phonograver". Název gramofon
se rozšířil teprve později, kdy tak byly
všeobecně nazývány výborné přístroje
z anglické továrny téhož jména. Podobně
se říkalo i gramofonu „Columbia" podle
jména továrny, kde byl vyráběn.
Jako záznamového materiálu použil
Berliner kruhové desky ze zinku potažené
voskem, do kterého vyryl ostrou jehlou
zápis a vzniklou zvukovou stopu pak
vyleptal do zinkového podkladu. Teprve
později začal používat pro záznam voskový
kotouč, podobně jako Edison a Bell
používali voskového válečku. Z těchto
„originálů" se pak hotovily „matrice"
a z nich už libovolné množství desek
určených spotřebě. A tak od roku 1891,
kdy se začaly sériově vyrábět nahrané
fonografické válečky a gramofonové
desky v libovolném počtu nejdříve postupem
mechanickým a potom od roku
1898 galvanoplasticky, vzniká ve
Spojených státech a později i v Evropě
nový, velmi důležitý gramofonový průmysl,
který postupem doby nabýval stále
na významu.
GRAMOFONOVÁ DESKA
Zatímco Edisonova zvukovka tvořila ve
své stopě prohloubeniny a vyvýšeniny, ale
byla rovná, Berlinerova zvukovka vytvářela
drážku stejně hlubokou, ale křivolakou.
Berliner tedy napodobil Leona
Skříňový mechanický gramofon Klingsor s vnitřním ozvučením. Ústí trychtýře je opatřeno struníkem, jehož struny jsou laděny v pásmu
středních kmitočtů pro zdůraznění tónů, které jsou konstrukcí trychtýře potlačeny. Rok výroby 1912 - 1914.
D U B E N 1 9 9 5 9

TÉMA MĚSÍCE
• v
Stolní mechanický gramofon s jednopérovým strojkem s ozubenými převody a odstředivým
regulátorem. Talíř je litý, o průměru 175 mm. Trychtýř je papírový, polepený černou tapetou.
Spodní část trychtýře je spojena se zvukovkou pomocí koženého nástavce.
Gramodeska se přichycuje zvláštní matkou s osazením. Výrobce: Deutsche Gramophon AG.
Rok výroby 1904 - 1906.
Scotta, který rovněž použil stranového
zápisu zvukové vlny. Nesměl ovšem hrot
napojit na membránu přímo, ale pouze
pomocí zahnuté páky. Tento druh zápisu
se nazývá záznamem stranovým, při němž
je nositelem zaznamenaného signálu okamžitá
stranová výchylka drážky vzhledem
k její klidové poloze. Jak se při nahrávání
otáčela deska, posunovalo se zároveň
pohyblivé rameno zvukovky směrem ke
středu desky, takže vznikalo spirálovité
uspořádání drážek na desce a předchozí
vlnovka nemohla být porušena vlnovkou,
která byla vyryta po ní.
Berliner použil, jak už bylo řečeno, jako
záznamového materiálu kruhové desky ze
zinku, kterou pokryl vrstvičkou včelího
vosku. Ostrá ocelová rycí jehla opatřená
iridiovým ostřím prořízla při natáčení
vosk a vzniklá drážka ve vosku byla pak
do základní zinkové desky vyleptána
ponořením desky do kyselinové lázně.
Tak vznikl trvanlivý „originál". Později
Berliner používal rovněž voskového
kotouče.
Reprodukce z trvanlivé zinkové desky
přivedla však Berlinera k poznatku, že
drážky jsou dostatečně silné, aby samy
dokázaly vést při reprodukci zvukovku
s membránou. Odstranil proto z reprodukčního
zařízení šroub, který mělo jeho
nahrávací zařízení proto, aby byla drážka
řezána v přesné šroubovici.
Gramofonová deska měla a má proti
válečkům tyto nesporné výhody:
1/ možnost téměř neomezeného rozmnožování
z jedné nahrávky,
2/ menší zkreslení v hlasitých pasážích,
neboť všude stejná hloubka drážky při
laterárním zápisu umožňuje jehle, aby
dobře sledovala drážku i její výkyvy do
stran,
3/ možnost daleko vhodnějšího uskladnění;
tato výhoda ještě vzrostla, když se
začalo používat obou stran desky k zápisu
nahrávek.
Fonograf ustoupil do pozadí, gramofon
poznenáhlu opanoval pole a gramofonová
deska zaznamenala své první vítězství.
První Berlinerovy desky byly malé, o průměru
6 cm, měly dva otvory pro upevnění
na nosný talíř a byly nahrávány jen po
jedné straně. Později se průměr gramofonových
desek zvětšoval na 12, 15, 18, 25,
30, 40 a 50 cm a dva otvory nahradil jediný
středový. Průměr desek se ustálil na
25 cm a 30 cm a průměr středového otvoru
má 7,2 mm až 7,3 mm, s největší dovolenou
výstředností 0,1 až 0,2 mm vzhledem
ke kterémukoliv místu záznamu.
Rovněž tak panovala nejednotnost
u počtu obrátek, při nichž byla ta která
skladba nahrávána i reprodukována.
Počet obrátek byl uváděn na etiketě a lišil
se u různých společností. Údaje na desce
zněly na 74, 75, 77, 78, 80 a 82 otáček za
minutu a gramofony proto musely mít
regulátory rychlosti.
Akusticky nahrávaná gramofonová
deska zprostředkovala záznam a reprodukci
akustického signálu v kmitočtovém
rozsahu asi 150 Hz až 3,5 kHz. Běžný
mechanický gramofon tento rozsah omezoval
na 300 Hz až 2,5 kHz.
PŘEHRÁVACÍ DOBA SE
PRODLUŽUJE
Velikým nedostatkem prvních fonografických
válečků a prvních gramofonových
desek byla příliš krátká přehrávací doba.
Ta byla dále ochuzována tím, že nebylo
používáno etiket, které by označovaly
obsah válečku nebo desky, a program
nahrávky byl oznamován rovněž z drážky.
To celkem vyhovovalo v začátcích, kdy
fonografický záznam i reprodukce byly
jakousi vědeckou hračkou pro dospělé
a pro dospívající mládež ze zámožných
kruhů.
Když ale počal fonograf a později gramofon
pronikat do soukromých domácností
širších vrstev obyvatelstva, nahrávání
bylo odděleno od reprodukce a začaly
se vyrábět válečky a desky s vybraným
programem místo čistých válců a gramofonových
desek pro amatérské použití
k vlastnímu záznamu zvuku, ozvalo se
i volání veřejnosti po prodloužení hrací
doby. K tomuto volání se přidružila snaha
vzmáhajícího se fonografického průmyslu,
který viděl, že nejde už jen o nepatrnou
a pomíjející výrobu charakteru hračkářského
průmyslu, ale o vážnou
záležitost se zajištěnou a dosud plně netušenou
budoucností.
Doba dvou minut, za kterou byl váleček
přehrán, nedávala mnoho naděje, že
bude možno použít válečku k nahrávání
vážné hudby, ale právě zde tušil průmysl
<4 Stolní mechanický gramofon s trychtýřem. Je poháněný dvoupérovým strojkem s odstředivým regulátorem otáček. Zvukovka z mosazi je
opatřena slídovou membránou. Výrobce Deutsche Gramophon AG. Rok výroby 1905 - 1915.
D U B E N 1 9 9 5 11
TÉMA MĚSÍCE
směr svého vývoje. Dvě minuty znamenaly,
že téměř každá píseň musela být překotně
zazpívána, což přirozeně ničilo
dobrý dojem při pozdější reprodukci.
Toto časové omezení bylo příčinou i různého
a často nepřirozeného zkracování
písní a skladeb. Přičteme-li k tomu i tehdejší
nedokonalou techniku příjmu zvuku
a všechny nedostatky prvních přístrojů,
které reprodukovaly přizpůsobené skladby
a pouhé náznaky instrumentálního
doprovodu hodně zkresleným tónem,
nesmíme se divit nechuti vážných umělců,
kterou projevovali k novému vynálezu.
A naopak je nutno vyzvednout zásluhu
těch, kteří se dali do služeb fonografu
a gramofonu, i když věděli, že by mohla
utrpět vážnost jejich postavení v uměleckém
světě tím, že se ozve jejich nepřirozeně
znějící hlas z nedokonalého přístroje
na nějakém výročním trhu jako součást
jarmareční atrakce. Byl to hlavně Enrico
Caruso, který skutečně pomohl gramofonovému
průmyslu překonat počáteční
nedůvěru hudební veřejnosti a hlavně
pasivitu umělců samých.
Nastal boj o vteřiny. Předně se přestalo
oznamovat, o jakou skladbu na desce jde.
Tak lístek s tímto oznámením, nalepený
na druhé straně jednostranně nahrané
desky, ušetřil prvních drahocených 15
vteřin času pro vlastní skladbu. Brzy po
roce 1900 přichází sám T. A. Edison
a jeho společnost Edison-Bell Company
se „zvláště dlouhým válečkem". Tento
„extralong cylinder" předstihuje roku
1906 společnost American Columbia
Company a uvádí na trh šestipalcový
(15,24 cm) váleček „Premier", který byl
ještě delší než Edisonův, a dal se proto
přehrávat jen na „columbiích", na speciálních
fonografech této firmy, které byly
hrdě označeny „The Columbia's
Twentieth Century Sound Magnifying
Graphophone". Columbia už předtím
učinila podobný krok. Kolem roku 1902
přišla na trh zároveň se společností Victor
Company s 12palcovými deskami, které
dávaly už čtyři minuty poslechu, a rok
poté (a s ní opět firma Victor) s deskami
14palcovými s nahrávkami „vážnější"
hudby, kterou se tenkrát v oboru gramofonové
hudby rozuměly výběry orchestrálních
skladeb. Tyto jednostranné desky
byly však příliš drahé a nenalezly odbyt.
Přesně na počátku první světové války
přichází Edison s novým nerozbitným
válcem „Blue Amberol", ale ten se už
nedokázal ubránit gramofonové desce,
která mezitím naprosto opanovala trh.
Rozhodným úderem, který nakonec přivedl
fonografický válec do muzea, bylo
vyrobení první oboustranné gramofonové
desky společností Musiphone Company
(která se později nazývala podle značky
své desky Odeon Company) roku 1905.
To bylo totiž to pravé řešení otázky prodloužení
hrací doby gramofonových
desek, i když je bylo nutno uprostřed
nahrávky obracet. Zavedení této desky
znamenalo zároveň velké zlevnění gramofonové
desky.
Skutečným standardem po dobu skoro
50 let (od roku 1920) byla gramofonová
deska o průměrech 25 a 30 cm, otáčející
se 78 otáčkami za minutu, s 85 až
128 drážkami na jeden anglický palec
(2,51 cm).
Od tohoto roku bylo řešeno prodloužení
hrací doby jinak. Stalo se otázkou
reprodukčního přístroje a nikoliv délky
záznamu hudebního programu na gramofonové
desce. Na trh přišel první
„zásobníkový gramofon" neboli gramoměnič,
jak mu nesprávně, ale všeobecně
říkáme. Od té doby až do roku 1948
vznikly stovky vynálezů různých typů gramoměničů.
V letech 1925 - 1926 se všeobecně
zavádí elektrický způsob záznamu zvuku.
To udrží gramofonovou desku nejen nad
vodou, ale získává jí i nové příznivce.
Neobyčejně zdokonalená jakost nahrávek
znamená dokonce pro gramofonovou
desku vysokou konjunkturu, která trvá po
několik let až do doby světové hospodářské
krize v třicátých letech.
Je to opět Edison, který ještě na sklonku
svého života obrací svého nestárnoucího
ducha k dlouhohrající desce a přichází
s deskou, která má 450 drážek na 1 palec
a přehrávací dobu jedné strany 30cm
desky dokonce 20 minut. Zároveň s ním
uvádí na trh firma Brunswick 30cm desku
s přehrávací dobou jedné strany 6 minut
a firma Romeo přichází s malou 25cm
deskou, která má přehrávací dobu své
jedné strany přes 5 minut.
Roku 1951 přichází největší firma světa
v gramofonovém oboru, RCA Victor,
s plány na dlouhohrající desku z nového
materiálu bez šelaku, Vitrolacu, ale teprve
po 18 letech výzkumu a vývoje uvádí na
trh svoji desku s velejemnou drážkou,
nerozbitnou mikrodesku z nového plastického
materiálu vinylitu.
Roku 1945 předvádí dr. Peter
Goldmark, ředitel výzkumného ústavu
společnosti CBS, první vzorek dlouhohrající
desky na společné poradě ředitelů CBS
a Columbia Record Inc. Vzorek putoval
na poradě z ruky do ruky a nakonec oficiálně
přešel z laboratoří společnosti CBS
do laboratoří firmy Columbia Records
Inc., aby mohl být vypracován pracovní
postup pro realizaci výroby a komerčního
využití. Dne 18. června 1948 byly uvedeny
dlouhohrající desky na trh.
* * *
Ve sbírkách NTM jsou zastoupeny tyto
druhy gramofonových desek:
1. Standardní (normální) gramofonová
deska s počtem otáček 78 ot./min.
průměr: 25 cm a 30 cm
doba přehrání: 3 minuty u malé desky,
4,5 minuty u velké desky
materiál: šelaková kompozice
2. Micrograde Variable otáčející se
78 ot./min.
průměr: 30 cm
doba přehrání: až 9 minut
materiál: šelaková kompozice
3. Mikrodeska otáčející se 45 ot./min.
průměr: 17,5 cm
doba přehrávání: 5 minut
materiál: polyvinylchlorid
Nutno přehrávat lehkou prenoskou se
safírovým hrotem na speciálním gramoměniči
pro 45 ot./min. nebo na
univerzálním gramoměniči pro tři
rychlosti za použití nástavce na středový
kolík.
4. Dlouhohrající deska s mikrodrážkou
otáčející se 33 1/3 ot./min.
průměr: 25 cm (malá) a 30 cm (velká)
doba přehrání: až 16 minut u malé
desky a až 22 minut u velké desky
materiál: polyvinylchlorid (lisované
desky), polystyren (stříkané desky)
Nutno přehrávat lehkou prenoskou
a safírovým hrotem.
5. Dlouhohrající deska otáčející se 16 2/3
ot./min.
průměr: 12 cm (malá), 25 cm (velká)
doba přehrávání: až 30 minut
materiál: polyvinylchlorid
Deska pro zvláštní účely, přehrává se
lehkou prenoskou a speciálním
hrotem.
Stolní mechanický gramofon His Master's Voice. Výrobce The Gramophone Company LTD. Middlesex Anglie, rok výroby 1939.
D U B E N 1 9 9 5 15
1 4 D U B E N 1 9 9 5
TÉMA MĚSÍCE
6. Dlouhohrající deska s otáčkami 33 1/3
ot./min., stereofonní
průměr: 25 cm a 30 cm
doba přehrávání: 16 minut u malé
desky, 22 minut u velké desky
materiál: polyvinylchlorid
Nutno přehrávat prenoskou s ostrým
hrotem.
MECHANICKÉ GRAMOFONY
Gramofon je zařízení na snímání
mechanického záznamu z desky. Tvoření
zvuku u mechanického gramofonu probíhá
takto:
Chvějka s vyměnitelnou reprodukční
jehlou je upevněna uprostřed kruhové
membrány, která uzavírá tlakovou komoru.
Pohyby membrány vyvolané pohybem
jehly přenášejí změnu tlaku vzduchu v tlakové
komoře, odkud se zvukové vlnění
šíří nejprve ramenem zvukovky a potom
zvukovodem tvaru typické trouby.
Zvukovody přenášejí jen omezený úsek
akustického pásma.
Jednotlivé části mechanického gramofonu
jsou: zvukovka, zvukovod, trychtýř, talíř,
ruční nebo pérový pohon s odstředivým
regulátorem otáček nebo elektrický motorek,
mechanická brzda, klika a skříňka.
Mechanické gramofony rozdělujeme na
skříňové s vnitřním ozvučením, gramofony
s troubou, kufříkové a polokufříkové.
V roce 1895 vychází vylepšený typ
Berlinerova gramofonu, model
„Improved gramophon", doplněný o gramofonovou
skříň a pérový pohonný strojek.
Tento model zvěčnil malíř F. Barraud
jako konečnou podobu svého obrazu
s naslouchajícím psem, který dostal název
His master's voice (Pozná pes hlas svého
pána?).
V roce 1902 přichází nový model
Zonophon s deskou o průměru 18,5 cm
a 22,5 cm, se 70 otáčkami, poháněný
pérovým motorem.
Koncem minulého století se objevil na
trhu nový typ gramofonu, poháněný
pérem ovládaným regulátorem, s velikou
trychtýřovitě rozšířenou troubou. Trychtýř
pak stále nabýval na rozměrech, až
v létech 1906 až 1912 nebyly vzácností
exempláře až 130 cm dlouhé, mající na .
svém rozšířeném konci průměr až 70 cm.
V očích posluchačů byla tato zařízení považována
za „zesilovací trychtýře". Jejich
hlavním fyzikálním cílem je přizpůsobení
akustických impedancí jednotlivých
prvků gramofonu vnějšímu prostředí.
Roku 1912 přichází gramofon o svoji
hlavní ozdobu a na trhu se objevuje nový
typ přehrávacího přístroje, gramofon bez
trychtýře. Jeho obliba rychle rostla vzhledem
k obrovské reklamě a k daleko lepšímu
a elegantnějšímu uskladnění, tj. umístění
gramofonu v soukromých bytech,
třebaže to byl krok zpět po stránce jakosti
reprodukce.
Na počátku roku 1900 se objevil také
gramofon, který nejen že neměl trychtýř,
ale neměl dokonce ani hrací skříň. Jeho
přehrávací jehla byla upevněna na vrcholu
velkého a mělkého kužele. Roku 1908
vyvinul na podkladě tohoto nápadu Louis
Lumiére svou slavnou membránu ve
tvaru obrovského kotouče a získal na ni
publika - lidí majících o záznam zvuku,
jeho kvalitu a rozsah zájem - vytvořilo
v letech 1877 - 1927 pionýrskou práci
ve věci záznamu a reprodukce zvuku
mechanickou cestou.
Bylo dosaženo těchto záměrů: únosná
délka záznamu, frekvenční rozsah, zkušenosti
s režií zvuku, dynamický rozsah pro
malé a větší sály.
Byla vyzkoušena celá řada materiálů,
technologické postupy výroby, profil záznamového
materiálu (válec kontra
deska).
Nesmírné úsilí bylo věnováno managementu
s ohledem na propagaci nové techniky
mezi nejširší veřejností. Cena gramodesek
i reprodukční techniky se snížila
natolik, že se stala přístupná i pro střední
vrstvu lidí.
francouzský patent číslo 401 501. Později,
roku 1924, ji Lumiére předvedl veřejnosti
znovu. Jeho membrána nežila dlouho,
protože už přišla pozdě, pouhý rok před
zavedením elektrického záznamu zvuku.
ZÁVĚR
Tvůrčí úsilí vynálezců a podnikavých
výrobců podporované zájmem širokého
Emil Berliner odhadl perspektivu záznamu
zvuku na gramodesku na dobu sta
let. Jeho odhad byl přesný. Podobná prognóza
se podaří málokterému vědeckému
pracovníkovi v oboru techniky.
Tento vývoj záznamu zvuku přispěl
k tomu, že historické skutečnosti posledního
století jsou dokladovány zvukovými
záznamy, o nichž bude pojednáno v dalším
příspěvku.
Edisonův fonograf GEM. Model D známý jako „RED GEM". Červená trouba se zlatým lemováním.
Přehrávací doba 2 - 4 minuty. Spojení trouby se zvukovkou pomocí gumy. Rok výroby
1910-1914.