Kdo litoval Litovel
Klasické gramofony v Litovli
uměli vyrábět a prodávat i do
zahraničí vždycky (a dostávali
za to Rudé prapory). Po průniku
CD, pozdějším zhroucení
prodejní sítě Tesly Eltos a Tesly
vůbec však nateklo tlusté do
tenkého. Smlouva s Philipsem
na dodávky dílů pro dobré CD
přehrávače řady MC 900 skončila,
zastavila se i výroba zesilovačů,
o nosný model jednoduchého
gumičkofonu NC 500
nikdo neměl zájem. Dokonce
byl zesměšňován a deklasován
na dětský gramofon (vzpomínám
si na titulek Technického
magazínu „Zázrak jednoduchosti
nebo technický anachronismus?").
Nestalo se tak ovšem jen u nás - tento
model nabízel katalog německé firmy
Lenco bez obchodního úspěchu sedm let.
Nemálo šikovných jemných mechaniků
se z Litovle rozuteklo (z někdejších 1 800
zaměstnanců tu dnes zůstala necelá polovina),
prý teď někteří prodávají voňavky.
Říká se tu, že kdyby podnik neschovala
pod křídla ETA, Elektro-Praga Hlinsko,
dopadli by ve spotřební elektronice jako
Tesla Přelouč či Pardubice. A tak tu dnes
montují vařiče a konvektory. Někdejší
sláva (a zdaleka ne jen ta rudopraporová)
zhasla.
A do tohoto slzavého údolí zazvonil
před pěti roky telefon z Vídně. V něm
pan Heinz Lichtenegger z firmy Audio
Tuning tvrdil, že jednoduchý, levný
a zvukově dobrý NC 500 je přesně to, co
hledá. S litovelskými si plácl, zrodil se
gramofon Pro-Ject. Po tříletém vychytávání
chyb, prezentaci na veletrzích, přesvědčování
obchodníků ve světě (nevěřili,
že v Česku umíme vyrobit high tech), po
prvotních pouze standardních testech
magazínů vrcholí úsilí získáním prestižní
Award 1993 renomovaného časopisu
What Hi-Fi? za nejlepší gramofon roku ve
své kategorii. Následuje záplava kladných
testů ve spoustě časopisů. Rostou objednávky
nejen v západní Evropě, ale
i v Japonsku, USA, na Tchajwanu
a v Austrálii. Pan Lichtenegger se nechává
slyšet, že ovládá třicet procent celého trhu
s analogovými gramofony. V Litovli se
jich loni vyrobilo zhruba 10 000, malosériově
se pořád produkuje i NAD 5120
(NC 470). Gramofony a reprosoustavy
představují asi pětinu celkového objemu
výroby ETA Litovel. U nás na trhu však
Pro-Ject nenajdete, za cenu odpovídající
té zahraniční (jinou pan Lichtenegger,
viastnící absolutní exkluzivitu, nedovolí) aby z něj byl ležák.
Klasický gramofon sice zřejmě
nikdy nezemře (archivy
přetrvávají, nové vysoce
jakostní LP se ve světě lisují,
jejich zvuk je nenapodobitelný,
okouzlující sektářská
obřadnost vyznavačů gramofonu
se zdá být nevymýtitelnou...),
jeho prodejnost ovšem
zůstane omezena počtem
fajnšmekrů.
Při naší nedávné návštěvě
Litovle jsme tedy nejspíše potkali
labutí píseň gramofonů
v Čechách. Ta může doznívat
tuze dlouho, i za jejích zvuků
můžeme být neustále (a po
právu) označováni za gramovelmoc,
bude to ovšem jenom
taková tichounká slávička. I jí
se ovšem lze pyšnit, byť se o ní (zcela
shodně jako v případě valašskomeziříčských
reproduktorů) postarala cizina.
A pokud kdy někdo Litovel litoval,
snad ani nemusel. Dozvěděli jsme se, že
tu chystají velký projekt se světovým partnerem
(snad Dolby?). Více se prý dozvíme
až po berlínské výstavě IFA.