Gramofóny

Stanislav Pavilek

Malým příspěvkem k odbornému
růstu posluchačů reprodukované hudby
ie i počin pracovníků Národního technického
muzea (NTM) Praha, s kterým vás
chceme v tomto příspěvku seznámit.
HISTORICKÉ MEZNÍKY ZÁZNAMU
ZVUKU ŠPIČKOU JEHLY
Lidská touha zachytit a uchovat zvuk
a hlas na věčné časy byla korunována
úspěchem v roce 1878 vynálezem
Thomase Alvy Edisona - fonografem.
Deset let po sestrojení fonografu podává
Emil Berliner patentní přihlášku na
gramofon. Rozšíření výroby přístroje
i gramodesek umožnila anglická společnost
The Grammophone Company Ltd.
a sesterská společnost Deutsche
Grammophon A.G.
V roce 1905 přichází fa Odeon s novinkou
- s využitím i druhé strany desky pro
záznam, což podstatně zlevnilo výrobu
gramodesek.
Do roku 1926 se nahrávalo na akustickém
základě v kmitočtovém rozsahu
150-4 000 Hz. Mechanický gramofon
dokázal reprodukovat záznam v rozsahu
300 - 2 500 Hz.
V roce 1927 se zavádí elektrický způsob
nahrávání s pomocí mikrofonu a elektronkového
zesilovače. Při nahrávání tím
bylo dosaženo daleko širšího frekvenčního
rozsahu, který ovšem tehdejší reprodukční
přístroje nedokázaly využít.
Po roce 1927 se pozvolna rozšiřovalo
přehrávání pomocí elektrické přenosky,
a jak se říkalo, „elektrického" gramofonu,
kdy jako zesilovač byla zpravidla použita
nízkofrekvenční část rozhlasového přijímače.
Frekvenční rozsah záznamu mohl
dosáhnout až 5 kHz, takže obsáhl zvuk
všech hudebních nástrojů. Šlo tedy
o základní tóny bez vyšších harmonických,
které dávají zvuku potřebnou
jakost, krásu a barvu.
Roku 1950 přešly Československé gramofonové
závody od techniky nahrávání
přímo do vosku k předtáčení na magnetofonové
pásky. Tento zvrat nahrávací
techniky, umožňující opravování a úpravu
snímků a podstatné zlepšení jejich
zvukové úrovně, položil základy k vývoji
domácí výroby dlouhohrajících desek
všech druhů, jejichž edice rostla od prosince
1952. V roce 1961 se u nás definitivně
zastavuje výroba standardních desek.
Dlouhohrající deska se začíná v Evropě
lisovat v roce 1952, u nás 1956. V roce
1958 vydává Supraphon ukázkovou
kolekci stereofonních desek. Sedmdesát
let od Berlinerova vynálezu, v roce 1957,
přichází stereofonní gramofonová deska.
Gramofonová deska se standardním
záznamem sloužila od počátku 20. století
do jeho poloviny jako jediný dostupný
prostředek pro zvukový archiv. Na těchto
záznamech je uchováno mnoho velkých
kulturních hodnot, protože právě tato
léta byla svědkem vývoje mnoha hudebních
žánrů, jejichž interpretaci lze pokládat
za téměř nenapodobitelnou v celé šíři.
I pokud má dnes někdo snahu
rekonstruovat „sound"
orchestrů minulosti, musí
především vycházet
z odposlechu šelakových
gramofonových desek. Na
těchto deskách jsou zachyceny
záznamy asi dvou desítek
výrazně odlišných stylů
soudobé populární hudby.
Vývoj byl rychlý, a nesmí
nás překvapit, že některé
styly měly skutečně jepičí
život - přesto si dnes zaslouží
obdiv.
Pro šelakovou desku je
podstatná ta skutečnost, že
zachycuje „živý" projev. Její
záznam nikdo
neupravoval
a nezkrášloval. Při
nahrávání se nepoužívalo
žádných triků
a složitých postupů.
Tempo natáčení přitom
přímo nutilo,
aby interpreti předváděli
jen to, co
skutečně uměli.
Co nás vedlo
k pořízení přepisového
zařízení?
Při nákupu sbírkových
předmětů
jsme se přesvědčili, že
v současné době z domácností prakticky
úplně zmizela reprodukční zařízení pro
fonografické válečky a pro standardní
desky. Snaha, aby se zachovaný sbírkový
fond těchto válečků a desek nestal mrtvým
inventářem, nás vedla k pořízení
přepisového zařízení historických záznamů.
Toto zařízení je součástí NTM, které
vlastní sbírku válečků a standardních gramofonových
desek. Při budování zařízení
byl respektován požadavek na stacionární
zařízení, nikoliv přenosné - přenosný je
pak ovšem pořízený přepis.
ESTETICKÁ KRITÉRIA
PŘEPISU
Naprostá většina posluchačů se hudbou
profesionálně nezabývá a poslouchá
to, co je z minulosti hudby zajímá. Může
se jim předkládat zvukový záznam, který
z dobového zvuku zachovává co nejvíc,
včetně snesitelné míry dobového šumu.
Jiným řešením je snaha onen charakteristický
dobový šum téměř odstranit a přitom
zřetelně ovlivnit také charakter
l
Žluté fonografické válečky pro amatérský
záznam v luxusní kazetě.
zvuku, který měl zůstat zachován.
Malou skupinu lidí tvoří posluchači,
kteří se hudební historií profesionálně
zabývají, a dále pak skupina sběratelů.
Jejich požadavkem je poslouchat hudbu
z originálu, nikoliv její rekonstrukci.
Dle jejich názoru sebelepší rekonstrukce
nenahrazuje originál, je spíš jeho
„převyprávěním" s estetickými
důsledky.

SPECIFICKÉ VLASTNOSTI
HLOUBKOVÉHO ZÁZNAMU
NA FONOGRAFICKÝCH
VÁLEČCÍCH
Hloubkový záznam vzniká tak, že záztittiová
jehla, jejíž pohyb je dán okamžimni
hodnotami signálu, se pohybuje ve
smeru kolmém k povrchu záznamového
materialu. V případě fonografických
valečků je to pohyb ve směru kolmém na
tejnou rovinu v místě záznamu. Záznam
e tvořen drážkami s profilem ve tvaru
ktruhového oblouku. Poloměr zaoblení
t o noto oblouku bývá 230 jim a rozteč
irižek asi 160 jam. Šířka drážky je stejně
ako hloubka proměnná podle vybuzení
signálu. Amplituda záznamu bývá malá,
u úředních kmitočtů kolem 1 kHz asi
1 um. Kvalita reprodukovaného zvuku
závisí jednak na šumu drážky, který je dán
strukturou povrchu drážky (když neuvažujeme
eventuální znečištění) a dále lineirním
zkreslením způsobeným záznamovým
fonografem. U některých záznamů se
vyskytuje také kolísání otáček záznamového
zařízení. Na rozdíl od gramofonové
desky je u válečků konstantní drážková
rvchlost všech drážek.
Při záznamovém procesu u hloubkového
záznamu dochází k tomu, že u záznamu
sinusového tónu je amplituda směrnici
dovnitř záznamového materiálu menší
než opačná amplituda. To je způsobeno
zvětšujícím se odporem materiálu při
zarývání záznamové jehly do hloubky
nosiče záznamu. Asymetrie amplitud způsobuje
vznik nelineárního zkreslení, které
roste s vybuzením záznamu a je závislé na
tuhosti nosiče záznamu.
vec pro větší mikrofonní hlavičky s různými
směrovými charakteristikami. Pro stereofonní
příjem zvuku je připraven stereofonní
mikrofon Neumann SM 23c, který
má dva kondenzátorové systémy nad
sebou v jednom krytu.
GRAMOFON T 146
Tento studiový gramofon s předzesilovačem
se používá pro přepis zvuku z velkých
gramofonových desek o průměru
40,4 cm, na kterých je zaznamenán zvukový
doprovod k filmům. Tyto desky
pocházejí z období 1925 - 1928, kdy ještě
Otáčky vřetena lze měnit výměnou řemenice
na elektromotoru a regulovat šroubem,
který mění přítlak brzdy na talířek
odstředivého regulátoru. Motor je připojen
přes transformátor 220/120 V na síť.
Velká většina válečků je nahrána při 160
otáčkách za minutu a pouze některé mají
120 otáček za minutu. Záznam se snímá
speciální dlouhou prenoskou s magnetodynamickou
vložkou v hlavičce.
FONOGRAF F2
Fonograf F2 slouží pro snímání zvláštních
válečků s velkým průměrem, kterým
Edisonova akustická laboratoř.
SOUPRAVA ZAŘÍZENI
PRO PŘEPIS
ZVUKOVÝCH ZÁZNAMŮ
Souprava používá jako hlavní zařízení
studiový míchací stůl TQP 851.
MIKROFONY
Pro monofonní příjem zvuku je připojen
mikrofon Neumann CMV 563, který
má čtyři výměnné mikrofonní hlavičky
s kondenzátorovými systémy. Je to jednak
půlkulovitá hlavička s všesměrovou charakteristikou,
která se používá pro příjem
komentáře. V případě potřeby je možno
namísto této hlavičky našroubovat nástanebyl
vyvinut optický záznam zvuku na
kinematografické filmy. Desky k filmům
Metro Goldwyn Mayer mají záznam
pouze na jedné straně. Jsou nahrány při
33 otáčkách za minutu, záznam začíná od
středu desky a končí na jejím okraji.
Snímá se standardní jehlou, v našem případě
v magnetodynamické přenosce.
FONOGRAF F1
Fonograf F1 umožňuje elektrický přepis
zvukového záznamu z normálních
fonografických válečků. Skládá se
z pohonného mechanismu s elektromotorem
s řemenovým převodem a vřetena, na
které se nasouvají fonografické válečky.
se říká koncertní. Jejich počet ve sbírkách
NTM je však velmi malý.
GRAMOFON EM T
Pro přepis standardních, dlouhohrajících
a stereofonních gramofonových
desek je určen studiový gramofon EMT
928. Tento gramofon má synchronní
elektromotor napájený napětím z vlastního
generátoru kmitočtu. Změna rychlosti
otáčení talíře se děje změnou kmitočtu
tohoto generátoru. Malé doregulování
otáček se řídí potenciometrem a kontroluje
stroboskopem v okénku před talířem.
Jmenovité otáčky talíře jsou 78, 45
a 33 1/3 otáček za minutu.

KAZETOVÝ MAGNETOFON
Při přepisu archivních gramofonových
desek a fonografických válečků na magnetický
nosič se počítá především s kazetovým
magnetofonem, který má při rychlosti
pohybu pásku 4,76 cm/s největší
záznamovou kapacitu. Proto přepsaný
záznam na kazetách slouží pro dokumentaci
snímků, předvádění zájemcům a pro
studijní účely.
Magnetofon umožňuje záznam na
běžné kazety CC s pásky Normál,
FeCr, Cr02 a Metal. Lze zapojit
potlačení šumu v systému Dolby.
a starých gramofonových desek k úpravě
kmitočtové charakteristiky přepisovanéhc
zvukového signálu a dále také k částečnému
snížení šumu doprovázejícího tento
signál.
REPRODUKTOROVÉ
SOUSTAVY
Pro reprodukci signálů procházejících
soupravou jsou použity dvě profesionální
studiové poslechové soustavy Tesla
ARS 431 pro stereofonní reprodukci. Při
monofonním signálu reprodukují samozřejmě
obě soustavy stejný signál. Tyto
reproduktorové soustavy jsou určeny pro
náročnou subjektivní zvukovou kontrolu
v režiích nebo menších poslechových
místnostech. Soustava se v rozhlase označovala
jako typ R 12.

CÍVKOVÝ MAGNETOFON
Cívkový magnetofon je používán
v případě, že zájemce o přepis
požaduje záznam na magnetofonový
pásek s rychlostí 19,05
nebo 9,53 cm/s nebo je třeba
přepsat záznam pořízený při
těchto rychlostech. K tomuto
účelu slouží čtyřstopý stereofonní
cívkový magnetofon
Tesla B 115.
DIGITÁLNÍ MAGNETOFON
STUDIOVÝ MAGNETOFON SM 2
Jako studiový magnetofon byl vybrán
typ STM 200 b maďarské výroby. Je určen
především pro reprodukci a přepis zvuku
ze studiových pásků s rychlostí posuvu
pásku 38,1 a 19,05 cm/s. Magnetofon je
monofonní s celostopým záznamem,
v míchacím stole je přesto počítáno s případným
připojením stereofonního magnetofonu.
Při přehrávání fonografických válečků
a archivních gramofonových desek se
vyskytuje požadavek na pořízení dvou
kopií při jediném nahrávání. Pro tento
účel je v soupravě připraven druhý kazetový
magnetofon.
EKVALIZÉR
Třicetipásmový ekvalizér se používá při
přepisu zvuku z fonografických válečků
STUDIOVÝ
MAGNETOFON SM 1
Stereofonní studiový magnetofon SM 1
typu Studer B 67 slouží k záznamu přepisovaných
zvukových signálů nebo i pro
záznam zvuku snímaného mikrofonem.
Magnetofon je stereofonní, při monofonním
signálu se nahrává stejný signál do
obou stereofonních stop, čili na celou
šířku profesionálního pásku. Rychlosti
pohybu pásku jsou tři, a to 38,1, 19,05
a 9,53 cm/s. Otáčky pohonného motoru
jsou řízeny křemenným oscilátorem.

ZÁVĚR
Digitální magnetofon NTM
nevlastní a počítá se s tím, že
zájemce o jeho použití pro záznam
nebo reprodukci a přepis by
vhodný přístroj dodal. Při přepisu fonografických
válečků lze záznam z digitálního
magnetofonu použít jako vstupní signál
do digitálního zařízení pro redukci
šumu, které odstraní šum a praskoty ze
starých záznamů.
Nosič diktafonových válečků.

DRUHY KAZETOVÝ MAGNETOFON
Nechali jsme vyrobit devět kusů
jehel ze speciálního skla. Jehly byly
zamontovány do chvějek a vyzkoušeny
u přepisového fonografu.
Vyzkoušeli jsme optimální nastavení
ekvalizéru pro přepis válečků a standardních
gramofonových desek.
Byla nahrána vzorová kazeta s přepisen
zvuku z fonografických válečků pro externí
zájemce. Přepis je proveden nejdříve
bez korekce a potom s korekcí kmitočtového
průběhu.
Na soupravě zařízení se odzkoušely
různé druhy přepisů a výsledek byl subjektivně
hodnocen. Například pro
potřeby Muzea české hudby bylo
přepsáno asi 190 fonografických
válečků.
Byla navržena a realizována
souprava zařízení pro přepis
archivních gramofonových
desek a fonografických válečků
na magnetický nosič záznamu
využívající profesionální
míchací stůl s dvaceti vstupy
a šesti výstupy. Touto
soupravou se docílí podstatně
vyšší kvality zvuku proti
přímé mechanické reprodukci,
což bylo ověřeno
poslechem.
Míchací stůl se upravil
pro přepis monofonních
i stereofonních signálů
z různých záznamů,
s možností doplnění přepisu
komentářem.